Sylvarion prakořen

Ve skandinávské tradici věřili, že každý les má svého ducha — Skogsrået, bytost, která chrání stromy před lidskou chamtivostí. Ale Skog není duch. Je to sám les.

Před tisíci lety, kdy lidé začali kácet posvátný háj zasvěcený Yggdrasilu, vzbudil se z kořenů nejstaršího stromu hněv, který se nedal uklidnit obětinami ani modlitbami. Kořeny se propletly, kmeny srostly, a z půdy povstal Skog — živoucí trest pro ty, kteří zapomněli, že les byl dřív než oni.

Jeho kůra je stará staletí a meče se o ni otupují jako o kámen. Ale uvnitř, tam kde teče pryskyřice místo krve, skrývá se chlad, který nikdy nezahřálo slunce. Mráz proniká jeho letokruhy jako nůž, tupé zbraně drtí to, co ostří nedokáže, a šípy nacházejí mezery mezi větvemi tam, kde ruka nedosáhne.

Říkají, že když Sylvarion prakořen padne, z jeho těla vyroste sto nových stromů. A v každém z nich dřímá část jeho hněvu.

---

Šance na drop duše lesa

---